Definice

Souhlásky jsou hlásky, které určuje jejich šum, opakem jsou samohlásky.

Souhlásky dělíme na měkké, tvrdé a obojetné.

měkké – ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň
tvrdé – h, ch, k, r, d, t, n
obojetné – b, f, l, m, p, s, v, z

Po měkkých píšeme „i“, po tvrdých „y“. U obojetných souhlásek je nutné ke správné volbě mezi „i“ a „y“

Dále můžeme souhlásky dělit podle znělosti na znělé a neznělé. Při tvorbě znělých souhlásek využíváme hlasivky. Některé znělé a neznělé souhlásky jsou párové, např. znělé „d“ a neznělé „t“.

Příklady použití

měkká souhláska – židle
tvrdá souhláska – tympány
obojetná souhláska – vítr, vydra

Dělení slova

sou!hlá!sky

Může vyskytovat také v těchto tvarech

souhláska
souhláskový

Může být také omylem zapsáno jako

souhlázka

Příbuzná slova

samohláska