Spodoba

Definice

Při spodobě (asimiliaci) se výslovnost určité hlásky přizpůsobuje výslovnosti sousední hlásky čímž se výslovnost slova usnadní. V češtině jse s ní setkáváme ve skupinách souhlásek.

Spodoba může nastat i ve skupině souhlásek vzniklé na konci jednoho slova a na začátku následujícího, vyslovíme-li je jako jeden celek. Jinak na konci slova nenastává. Výslovnost hlásek R, L, M, N, Ň se takto nemění vzhledem k vysokému podílu t=onové složky (srozumitelněji: jsou slabikotvorné, nemají znělé protějšky). Ne vždy je asimilace spisovná.

Příklady použití

Asimliace může být částečná – asimilovaná hláska se přizpůsobí hlásce, která způsobuje asimilaci (např. [ščítat] – nespis.)
úplná – asimilovaná hláska se mění v tutéž hlásku jako hláska působící asimilaci (např. [pottrhnout])

Další dělení:

• postupná (progresivní), ovlivňuje-li poslední souhláska ty předcházející (např. [naschledanou])
• zpětná (regresivní), ovlivňuje-li první souhláska ty následující (např. [nazhledanou]).

(V tomto případě jsou oba způsoby výslovnosti spisovné, na tomto příkladu lze ukázat jeden z rozdílů mezi „českou“ a „moravskou“ výslovností.)

Další dělení:

• podle znělosti (např. [rostok])
• podle místa tvoření (např. pan Král [paŋkrál],

podle způsobu tvoření (např. světský [svjetskí], kanadský [kanackí])

Dělení slova

spo!do!ba

Může vyskytovat také v těchto tvarech

asimilace

Může být také chybě zapsáno jako

asymilace
zpodoba

Příbuzná slova

disimilace