Definice

Je nejmenší tematický prvek uměleckého díla. Jednotlivé motivy dostávají svůj význam teprve v textovém celku, neboť až jejich návaznost a vztah k ostatním složkám, dává jednotlivému motivu smysl. Ten čtenář často neobjeví při prvním uvedení motivu.

Podle toho, jak motivy ovlivňují tok díla, rozlišujeme:

  • Dynamické – vztahují se na činy postav, mění situaci, vnášejí do děje pohyb.
  • Statické – nemění ji (popis postav, oděvu, krajiny, věci aj.
  • Volné – přímo nesouvisí s hlavním tématem.

Motivy lze také dělit na popisné, dějové a úvahové.

  • Signální motivy posilují zájem o čtení, navozují atmosféru
  • Leitmotiv (příznačný motiv) prochází celým dílem, někdy je obsažen přímo v názvu: Sophiina volba, Proměna, Zločin a trest, Vojna a mír
  • Archetypílní motiv se opakuje v mnoha dílech – např. v pohádce (boj dobra a zla, únos princezny), motiv lásky, potopy světa, války, cesty (buď od někud někam, nebo změna člověka na cestě – Odysseovy cesty, Bezstarostná jízda, Na cestě, Gulliverovy cesty)

V básnictví může být motivem i rytmus, pocit, dojem, atmosféra, nálada,…

Příklady použití

– Pane hostinský, tady kdysi visel obraz císaře pána…
– Jo, visel, ale sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si moh někdo dovolit nějakou poznámku, a byly by z toho nepříjemnosti… Copak to potřebuju?

(Motiv z filmové verze Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války).

Původ slova

lat. motivus = hýbající, uvádějící

Dělení slova

mo!tiv