Definice
Způsob výstavby textu. Vnitřní kompozice je uspořádání syžetu ve vztahu k ději. Vnější kompoizce je uspořádání složek textu.
Příklady použití
Slohovou práci členíme na tzv. úvod, stať a závěr. Možnosti kompozice dějových textů:
- Chronologická – události jsou řazeny tak, jak šly časově za sebou. Používá se ve většině románů. Např. Válka s Mloky. Obdobou je kronikářská kompozice – volnější, autor jakoby registruje události, aniž ví, jak se vyvinou (mezi událostmi není vztah příčiny a následku); uplatňuje se tzv. cyklický čas – obnovování prožitku v koloběhu ročních období; např. Babička).
Obdobou je též deníková kompozice (posloupnost každodenních událostí).- Retrospektivní (zpětná) – postupuje se proti proudu času, od následků k příčinám. Poučívá se často v detektivkách.
- Rámcová (prstencová) – příběhy jsou odvíjeny z úvodní zastřešující situace (Pohádky tisíce a jedné noci, Dekameron, Canterburské povídky).
- Kompozice proudu vědomí – ruší pravidlo kauzality; užívá chronologii i retrospekci; celek je zdánlivě chaotický jako obraz autorova vědomí i podvědomí; asociativní řazení děje; vnitřní monolog, převažuje však jediný, scelující autorský přístup (Např. Proust, Joyce).
- Tříštivá (roztříštěná) – mizí integrující vypravěč; změny vypravěčské perspektivy; příběhy odtrženy od pásma vypravěče; zároveň se objevují stylizované autentické zpovědi. Je typická pro experimentální romány – prolínání časových rovin (a někdy i vypravěčů) (W. Faulkner, Hluk a vřava; G. Apollinaire, Pásmo; J. Joyce, Odyseus)
- Řetězová – typická pro seriály; vyřešená epizoda s sebou přináší další zápletku.
- Epizodická – samostatné příběhy spojené jednajícími postavami (Goscinny: Mikulášovy patálie).
- Aditivní (přidávací) – O kohoutkovi a slepičce, O veliké řepě.
Dělení slova
ko!m!po!zi!ce
Může vyskytovat také v těchto tvarech
horizontální členění textu
