Definice
Jazykovědná disciplína zkoumající vztah jazyka k jeho okolí.
„Haugen vymezuje 9 oblastí, ktoré definují ekolingvistiku:
1. Klasifikace jazyka, vzťah jazyka k ostatním jazykům.
2. Uživatelé jazyka, jejich zařtřídění např. ze sociologického, národnostního hlediska.
3. Dominantní sféry jazyka – ve kterých komunikačních sférách se jazyk používá (státní správa, školství, literatura…).
4. Konkurenční jazyky, které používají nositelé daného jazyka (u nás jazyky národnostních menšin) + kontaktní jazyky (hlavně jazyky sousedních států a angličtina).
5. Interní variety jazyka (zda existuje jen spisovná podoba, nebo i nářečí).
6. Charakter písemné tradice (trvání, vědecká literatura).
7. Stupeň standardizace, kodifikace jazyka.
8. Institucionální podpora jazyka (vládní, vzdělávací organizace, ústavy).
9. Vztah uživatelů jazyka k danému jazyku (stav jazykového povědomí, zájem o jazyk).“
Citováno z Ekolingvistika a dynamicke javy jazyka.
Dělení slova
e!ko!lin!gvi!sti!ka
Může být také omylem zapsáno jako
ekolyngvistika, ekolingvystika, ekolingvistyka
Napsat komentář