Akcent

Definice

Zesílení hlasu na určité slabice, typický rys každého jazyka. V přepisu výslovnosti podle anglické normy jej označujeme apostrofem.

Příklady použití

Pevný – bývá obvykle na dané slabice fonetického slova – v češtině na první [‚do prahi], [‚vkalendáři], [‚nemoc], v polštině a v moravskoslezských nářečích na předposlední.

Volný – může být kdekoli, např. v angličtině

Pohyblivý – může být kdekoli a při skloňování nebo časování může svou polohu ve slově měnit (podle akcentologických pravidel). Přízvuk pak může rozlišit, o který tvar slova jde. Např. v ruštině [‚ókna] 2. pád č. jedn. X [ok’ná] – 1. pád. č. mn. Může vzniknout i přízvuková homonymie, např. [or’gán] – orgán (např. vládní) X [‚órgan] ‚hudební nástroj (typu varhany).

V ruštině je na rozdíl od češtiny přízvuk spojen s dlouhou samohláskou.

V angličtině je silový přízvuk – podle polohy přízvuku se pozná slovní druh.

Vedlejší přízvuk – není tak silný jako hlavní, v češtině je na začátku druhé (a další) části složeného slova [‚železo,betonoví]

Dělení slova

pří!zvuk

Může vyskytovat také v těchto tvarech

slovní přízvuk

Může být také omylem zapsáno jako

akzent, akcend